Zdravé město

Základní info o KPSS

PROCES KOMUNITNÍHO PLÁNOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
Obecné informace - metodika tvorby plánu

Metodiku do jisté míry stanoví zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů – spíše se však jedná o výčet typů subjektů, které mají být zapojeny do tvorby plánu rozvoje sociálních služeb. Není však stanovena míra a konkrétní způsob jejich zapojení. MPSV ČR nemá legislativní zmocnění pro vydání prováděcího předpisu pro tuto oblast.
Jako výchozí je zpracovaná metodika plánování sociálních služeb. Tu lze pro plánování na místní úrovni beze zbytku použít.


Komunitu lze definovat jako uskupení lidí, žijící v geograficky definované oblasti, mezi kterými existují vzájemné sociální vazby (příbuzenství, přátelství, známost, účast na společných aktivitách, apod.).


Metoda komunitního plánování sociálních služeb (KPSS) je jednou z metod, jak plánovat sociální služby v komunitách. Dokáže plánovat sociální služby tak, aby:
   1. odpovídaly místním potřebám (místním specifikům, potřebám občanů);
   2. byly poskytovány efektivně, tedy aby: 
        a. byly podporovány pouze skutečně užitečné služby,
        b. prostředky (finanční, materiální a lidské zdroje) byly využívány účelně a cíleně,
        c. byly hledány nové zdroje pro zajištění potřebných sociálních služeb;
   3. na plánování sociálních služeb participovali (nebo měli možnost participovat) všichni, kterých se to týká.
 

Komunitního plánování sociálních služeb se účastní: 
   1. zadavatel – je zodpovědný za zajištění sociálních služeb na daném území, tj. obce případně kraje. Úkolem zadavatele je, aby svým občanům zajistil potřebné služby v co nejvyšší kvalitě a současně finančně dostupné;
   2. poskytovatelé – subjekty, které poskytují a nabízejí sociální služby bez ohledu na zřizovatele. Cílem poskytovatelů je udržet a rozvíjet své zařízení a poskytovat kvalitní sociální služby v souladu se svým posláním a rozvojovým plánem;
   3. uživatelé – osoby, kterým jsou poskytovány sociální služby z důvodu nepříznivé sociální situace, v níž se ocitly.

Zásady komunitního plánování sociálních služeb
   1. potřeby, priority a směry rozvoje sociálních služeb musí mít být stanoveny lidmi, kteří v obci žijí;
   2. veškeré činnosti na místní úrovni během přípravy i při naplňování plánu musí být provázány - zkvalitňování sociálních služeb musí být považováno za žádoucí a důležitou součást místní politiky;
   3. priority a směry rozvoje sociálních služeb vycházejí z přesvědčení o jedinečnosti, hodnotě, vrozené důstojnosti a právu na sebeurčení každého uživatele sociálních služeb.

Cíl komunitního plánování sociálních služeb
   1. posilovat sociální soudržnost komunity;
   2. podporovat sociální začleňování a předcházet sociálnímu vyloučení jednotlivců i skupin.

Přínos komunitního plánování pro obec
   1. zapojuje všechny účastníky systému sociálních služeb (uživatele, poskytovatele, zadavatele) do přípravy a uskutečňování plánu sociálních služeb a zvyšuje tak podíl na rozhodovacím procesu o způsobu jejich zajišťování, legitimizuje rozhodování řídících a zastupitelských orgánů a zvyšuje míru zapojení občanů do dění v obci;
   2. podporuje dialog a spolupráci mezi obyvateli, zvyšuje pocit příslušnosti ke komunitě a umožňuje objevovat nové lidské i materiální stránky;
   3. umožňuje obcím sdružovat stávající zdroje, zvyšuje efektivitu jejich využití, zvyšuje dostupnost a kvalitu sociálních služeb a rozšiřuje jejich nabídku, zajišťuje, aby sociální služby odpovídaly zjištěným místním potřebám;
   4. zvyšuje efektivitu investovaných finančních prostředků, protože je vynakládá jen na takové služby, které jsou potřebné.

Výsledek komunitního plánování

Výsledek komunitního plánování by měl být systém sociálních služeb na místní úrovni, který odpovídá místním potřebám, reaguje na lokální odlišnosti a zajišťuje efektivní využívání vynakládaných finančních prostředků.


Metoda komunitního plánování sociálních služeb má tyto výhody a pozitivní dopady:
   1. rozvoj sociálních služeb v souladu s potřebami uživatelů;
   2. vytvoření realizovatelné koncepce rozvoje sociálních služeb;
   3. společné hledání nových finančních, materiálních a lidských zdrojů pro zajištění sociálních služeb.